close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Naše povídka - 22.část (by Ms.Cullen)

24. srpna 2009 v 22:01 | Ms. Cullen |  Naše povídka
Dojel jsem k Bellinýmu domu. Zastavil jsem a podíval se na ní. Bella si povzdychla a otevřela dveře.
"Ahoj.."řekla a vystoupila.
"Ahoj Bello.." povzdychl jsem, ale seděl. Bylo jasné, že nechce, abych chodil dál. Zavřela dveře a šla k domovním dveřím. Podívala se na mě a pak šla domů. Nastartoval jsem a jel domů.
Když jsem přijel domů, byla dole Alice s Emmettem.
"Hej brácho, ona tě snad mučila?" podíval se na mě Emmett s úsměvem na tváři. Alice ho šťouchla.
"Velmi vtipné Emmette" odvětil jsem a šel do pokoje.
V pokoji jsem se zavřel a pustil si Claude Debbusy. Lehnul jsem si, chvilku poslouchal a u toho přemýšlel. Po chvilce jsem vypnul přehrávač a šel ke klavíru. Hrál jsem Bellinu ukolébavku a další věci. Vyrušil mě akorát Emmettův hrozitánský smích a tak jsem se šel podívat, co dělá.
Uviděl jsem Emmetta, jak se válí po zemi a poprskaného Jaspera.
"Co se tu děje?" zeptal jsem se s nepředstíranou zvědavostí.
"Ten blbec Emmett mi přinesl skleničku s krví. Tak sem si to vzal. Jenže v tý krvi byl vymačkanej citron." řekl Jasper a zavrčel na Emmetta. Emmett se rozesmál ještě víc.
"Ale měl.. si ho.. vidět. Jak.. to vyprsknul" řekl Emmett skrz jeho hodně hlasitý smích.
Musel jsem se zasmát taky. Jasper ještě jednou zavrčel na Emmetta, bouchnul ho pěstí do ramene a šel se převléknout. Chtěl jsem odejít zase hrát na klavír, ale Emmett mě chytnul za rameno. Otočil jsem se na něj.
"Teď poslouchej" ušklíbl se Emmett.
"Emmettééééééé" zavolal Jasper a v tu ránu byl u nás. Ve svém oblíbeném tričku měl díry na prsou. Emmett se začal řehtat a já se musel přidat.
"Velmi vtipné" zavrčel Jasper. "Tohle už si ale přehnal Emmette. Moje oblíbený tričko" znovu zavrčel.
"Ale notak bráško, je to jen sranda" chlácholil ho Emmett a usmíval se u toho. Musel jsem se znovu zasmát.
"Jasně" zamručel a odešel se znovu převléknout.
"Emmette Emmette, kdy ty s toho vyrosteš" zasmál jsem se.
Emmett zakroutil hlavou "Nikdy bráško" a odešel.
Konečně byl klid a já si šel znovu sednout ke klavíru. Hrál jsem a skládal. Po chvilce přišla Esme. Sedla si vedle mě a poslouchala. Hrál jsem dál a dál. Esme se usmívala a poslouchala. Pak jsem přestal a podíval se na Esme. Esme se stále usmívala.
"Bylo to nádherné" řekla Esme.
"Děkuji" usmál jsem se a začal hrát znovu. Chvilku, co jsem hrál jsem veděl, že tohle bude píseň pro Esme. Pro mou milovanou maminku...

Předchozí část povídky → zde

Pardon, mělo to být včera, ale nebyla jsem doma.. byla jsem na jednom srazu s kámojdou s chatu.. tkže se mooc omlouvám :(..
 


Komentáře

1 chuckyna chuckyna | Web | 25. srpna 2009 v 12:39 | Reagovat

ten Emmett je fakt číslo :DD

2 MS. Cullen MS. Cullen | Web | 25. srpna 2009 v 13:40 | Reagovat

nádhera! :) mám Emmetta ráda :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama