| Ms. Swan
|
Dohrál jsem skladbu pro Esme. Esme mi znovu poděkovala a já to nemohl vydržet a musel jsem jít za Bellou. Objevil jsem se na jejím okně. Bella zrovna odepisovala e-maily Renée a jako po každé mě vůně jejího těla ohromila, ale naštěstí jsem se ovládal...
Došel jsem za Bellu potichu a četl co píše. ,Ahoj mami. Forks je furt stejný, však víš déšť. A jak se máš ty s Philem? U mě nic nového. Charliemu pozdrav vyřídím. Měj se.'
Poté zaklapla notebook a povzdechla si. Chtěl jsem jí nějak utišit, ale bál jsem se jí dotknout. Bella se otočila a lekla se mě.
,,C-co tu děláš?"
,,Ehm promin. Mám odejít?" zeptal jsem se a Bella hned ze sebe vychrlila NE.
Trochu jsem se zasmál, ale byl jsem na jednu stranu rád, ale pak jsem povzdechl.
,,Co se děje?"
,,Jen...víš jen čekám, kdy konečně pochopíš, jaké nebezpečí znamenám a s křikem ode mě utečeš."
,,Neuteču," řekla rozhodně.
,,Jednou pohár přeteče. Nebudu ti bránit, až se tak stane a odjedu."
,,Ne! Chci být s tebou. Miluji tě."
,,Já vím. Uklidni se, Bello. Jsem tady."
Pousmál jsem se na ní a sedl si na postel. Bylo frustrující jí nečíst myšlenky. Zajímalo mě, na co myslí. Nezbývalo než se zeptat.
,,Na co myslíš?" zeptal jsem se a pohlédl jí hluboce do očí. Na chvilku přestala dýchat a ztratila řeč.
,,Moc tě omamuji?"
,,A-ano."
,,Promin. Pověz mi prosím, na co myslíš. Je to frustrující."
Bella se zamyslela. Nechtěla mi říct pravdu, poznal jsem to. Čekal jsem, co mi nakonec odpoví.
,,No...víš...já ehm...myslela jsem na to, proč se takový dokonalý, krásný upír zajímá o obyčejnou holku jako jsem já. Vždyť na mě není nic vyjímečnýho," povzdechla si. ,, Teda krom toho, že dokážu zakopnout na rovném povrchu bez překážky a přitahuji každé nebezpečí."
Zasmál jsem se.
,,Ano to je opravdu tvoje vyjímečnost," souhlasil jsem s úšklebkem.
Bella se zamračila. Zvedl jsem se a došel k ní. Pohladil jsem jí lehce po hřbetu ruky. Bella mě napjatě sledovala a čekala stále na odpověd. Srdce jí bušilo jako o závod...
,,Bello, žádný jiný člověk mě tolik nepřitahoval. Nikdy jsem neměl takovou nutnost někoho udržet naživu a v tvém případě je to práce na celý úvazek." Nemohl jsem se neušklíbnout.
,,Jsi teď můj život..."
Vyjímečně jsem udělala povídku kratší...nechávám prostor taky kolegyni :)