,,Tvoje oči jsou každý den jiný...tvoje krása je až nadlidská..nepiješ ani nejíš..."
,,Bello pojedeme už," přerušil jsem jí, protože jsem zase ucítil Jamese poblíž. Alicina vize se změnila a já jsem jí nestačil přečíst mysl.
,,Vím co jsi zač."
Nastalo ticho. Kolem vál vítr a lítalo listí.
,,Nastup si!" řekl jsem hruběji, než jsem plánoval. Bella se mě trochu zlekla, ale přesto došla ke mně a pošeptala mi: "Upír."
Koukal jsem do země. Byla všímavější, než jsem si myslel. Nevěděl jsem, co udělat. Bylo mi jasné, že rodina se stěhovat nechce, ale nemohl jsem Belle ublížit, jen aby mlčela. Miloval jsem jí...Moc...
Bella stále stála u mě a čekala na mou reakci. Cítil jsem Jamese blíže, a tak jsem chytl Bellu za ruku a posadil jí do auta. Připoutal jí a sám nasedl.
Jakmile jsem se rozjel a dostal se na silnici, kudy nikdo skoro nejezdí, tak James toho využil a skočil mi na auto. Nevyvedlo mě to z míry a snažil jsem se kličkováním ho shodit. Bella se lekla a vykřikla.
,,Co to je?"
,,Bello sed vklidu a dělej přesně co ti řeknu," mluvil jsem naléhavě. Bella to poznala a přikývla.
,,Teď převezmi řízení," dořekl jsem a začal se zvedat ze svého místa.
,,Edwarde, co to děláš? Vybouráme se."
,,Bello, vem řízení!"
V pár vteřinách jsme se prohodili a já vylezl na střechu auta a začal bojovat s Jamesem. Věděl jsem, o co se snaží díky čtení myšlenek, ale přesto to nestačilo tomu, abych se mu zcela vyrovnal. Bella zrovna jela do zatáčky a já toho využil a shodil nás na silnici. Bella okamžitě zastavila auto a vystoupila.
,,Bello vrať se do auta a jeď podle GPS ke mě domů! Alice se o tebe postará," vykřikl jsem na ní, ale viděl jsem že má strach. Ale nebyl to strach z Jamese, ale strach o mě. Zdráhavě, ale přece jenom poslechla a jela dále. James bojoval urputněji a snažil se dostat k Belle, ale já věděl že za Bellu klidně obětuji život a bojoval jsem dále. James když viděl, že už je pozdě, utekl. Okamžitě jsem se rozběhl směr dům a jen sem v duchu doufal, že tam Bella se svým "štěstím" na nehody dojela.
Měl jsem štěstí a když jsem dorazil opravdu jsem Bellu tam našel a i své auto. Došel jsem dovnitř, kde Alice právě vyprávěla něco o sobě Belle. Došel jsem k nim.
,,Neboj je v pořádku," řekla mi Alice a v myšlenkách dodala: "Omlouvám se, že jsem ti nestihla říct o Jamesovi."
Přikývl jsem a kouknul na Bellu. Alice jí už převlékla a upravila.
,,Bello, neublížím ti," začal jsem, ale Bella mě přerušila.
,,K-kdo to byl? Nestalo se ti nic?" chytne mě za kus vlající kůže z mé ruky, ale hned mi jí pustí a dá si ruku před pusu.
Alice si toho hned povšimla a odvedla Bellu na záchod radši. Oblékl jsem si mezitím kabát, aby se Bella takhle nemusela na mě dívat a jakmile se vrátila, zeptal jsem se jí na nejdůležitější otázku.
,,Bello, věřím ti, ale potřebuji to slyšet. Neprozradíš nás?"
,,Nechci abys odjel. Nikomu nic neřeknu. Slibuji."
,,Děkuji," usmál jsem se a Belle se v tu chvíliu zastavilo srdce.
,,Bello, dýchej."
Bella se vzpamatovala a já se musel zasmát...
Předchozí část >>> ZDE
Omlouvám se že jí dávám tak pozdě, ale nějak mi to vypadlo...prominte

















skvělý :))) těším se na další kapču!!! jste super!