,,Edwarde, vím že mi něco tajíš. Jsi jiný než ostatní. Odtahuješ se ode mě a koukáš na mě jako bys mě měl zabít...co jsi zač?"
Zarazilo mě to, ale měla pravdu. Její vůně dnes byla ještě silnější. Nebyl jsem ráno na lovu. Jaký jsem to ale hlupák! Spoléhat na sebekontrolu.
,,Bello," začal jsem, ,,na co narážíš?"
,,Vysvětlíš mi už proč jsi chtěl abych byla včera doma? Co to mělo znamenat?"
,,Chci tě jen chránit..."
,,Před čím?" zeptala se a její dech mě zamrazil na zádech. Nevěděl jsem zda to vydržím, ale snažil jsem se. Najednou jsem však ucítil přítomnost jiného upíra. Byl to James...
,,Sakra!" zaklel jsem v duchu.
,,Bello prosím....vrat se do školy." nálehavě jsem mluvil.
,,Ne, dokud nedostanu odpovědi!"
,,Večer je dostaneš. Ted jdi do jídelny a odejdi s kamarády."
Bella teda šla. Celou cestu se na mě dívala. Koukal jsem do země. Jakmile Bella byla v bezpečí ve škole, rozběhl jsem se směr pach Jamese, ale zmizel.
Celý den jsem pak Bellu sledoval. Nudily jí kecy Jessicy a Mika balení se jí taky moc nelíbilo. Večer když došla domů, jsem seděl na jejím okně.
,,Jak ses sem dostal?" zeptala se s pootevřenou pusou.
,,Oknem přece," odvětil jsem.
,,Fajn, chci odpovědi! Co měl znamenat ten včerejšek? Proč si jeden den na mě jako můj ochránce a druhý den mě vraždíš pohledem? Co se stalo v té jídelně, že si najednou vykřikl? Proč ve škole se s níkým nebavíš? Ani nejíš a nepiješ..."
Byla všímává. To jsem musel uznat.
,,Je toho moc, nemyslíš?"
,,Ani ne."
,,Fajn. Mám také otázky. Proč nedáš na varování svých kamarádů a nedržíš se ode mě dál? Proč si se přestěhovala sem? Proč ti nedokážu číst mysl?!" ta poslední otázka mi spíš tak nějak ujela, ale Bella jí postřehla.
,,Číst mysl? Jak to myslíš?"
,,Jak to říkám. Čtu myšlenky, ale jedině tobě nemohu. Je to tak frustrující." řeknu a koukám přitom do země.
,,Jsem snad divná?"
,,Bello...každá tvoje reakce je opačná. Teď bys měla křičet, volat policajti. Ani nevíš, jak velký nebezpečí jsem."
Kouknul jsem jí do očí a viděl její odvahu. Proč neutíkala? Copak jí to ještě nedošlo?
,,Nebojím se tě. Věřím ti."
,,Bello musím jít, dobrou noc."
Zmizel jsem a zrovna v tom okamžiku otevřel dveře Charlie.
,,Bello už bys měla jít spát. Dobrou." usmál se na ní.
,,Jasně tati, dobrou." dala mu pusu na tvář a Charlie odešel.
Celou noc jsem jí zase jako obvykle sledoval. Nespala moc dobře. Vrtěla se a zdála se být zníčená. Jednou i vykřikla...
Měl jsem takovou chuť být při ní a utěšovat jí, ale nemohl jsem.
Předchozí část >>> ZDE

















Ahojky...jak se vede??já se mam super:)...krásná povídka!!
P.S.:obíhám:)