Povzdychl jsem si a vešel do pokoje. Esme mě hned objala se slovy: ,,Edwarde, proč jsi odešel? Jestli tě něco trápilo měl ses nám svěřit." ,,Já vím Esme, omlouvám se" odpověděl jsem a kouknu na Carlislea. ,,Hlavně že ses vrátil." pousmál se na mě. Esme se hned začala ptát proč jsem odešel a podobně ale přerušil jsem jí zvednutím prstu. ,,Esme nejdřív musím něco zařídit. Pak ti to všechno povím." jakmile jsem dopověděl, vyskočil jsem z otevřenýho okna a spěchal k Belle. Musel jsem se ujistit že je v pořádku. Nevěděl jsem proč, ale cítil jsem potřebu jí vidět živou a zdravou. Doběhl jsem k jejímu domu a pořádně se nadechl.
Zase ta silná vůně mě pohltila a způsobila mi pálení v krku. Zatnul jsem ruce v pěst a dodal si odvahu. Přestal jsem dýchat a pomalu se uklidňoval.
Když se tak stalo, zazvonil jsem. Slyšel jsem tlukot Bellina srdce jak se blíží, ale nee její myšlenky. Proč? Bella otevřela dveře a strnula na místě. Nečekala mě...
,,Ahoj" usmál jsem se a uslyšel že její srdce zpomaluje. Nedýchala. ,,Bello, dýchej!" zasmál jsem se a Bella se nadechla. ,,Ehm ahoj" vypravila konečně ze sebe a bylo vidět, že je nadmíru překvapená. ,,Přišel jsem se ti omluvit za to moje poslední chování. Mohu dále?" řekl jsem, protože jsem věděl že v domě byla jenom ona. Sama. Bella poodstoupila a já vešel do obývacího pokoje. Už jsem se musel nadechnout. Udělal jsem tak a snažil se ignorovat tu palčivou bolest v krku. Otočil jsem se na Bellu a v mysli se mi utvořil obraz, jak jí saju a ona je přitom bezmocná.
,,Nebylo mi ten den dobře a tak jsem se ani nepředstavil ale myslím, že už jsi slyšela mé jméno od ostatních spolužáků." Bella mírně přikývla a pozorovala každý můj pohyb. Po chvilce, jakoby se probrala z tranzu řekla: ,,Posad se. Chceš něco k pití?" Zavrtěl jsem hlavou a posadil se. Bella si sedla do křesla naproti. ,,Nevyrušil jsem tě při něčem?" ,,Ne, jen jsem si dělala úkol na biologii. Proč jsi teď chyběl ve škole?" ,,To je moje věc." odsekl jsem a Bella sebou při mé náhle změně cukla.
Najednou zazvonil telefon. ,,Omluvíš mě?" řekla mi, ale přišlo mi jako kdyby to radši nezvedala a byla tu dále se mnou. ,,Já už stějně půjdu. Ahoj." zvedl jsem se a lidským krokem odešel ven, kde jsem mohl v klidu dýchat. Ještě jsem zaslechl hlas Mika z telefonu. Zval Bellu na rande. Najednou mým tělem projela žárlivost a měl jsem chuť jít za Mikem a zbavit se ho! Dělal jsem si nárok na Bellu a nevěděl jsem proč. Nesměl jsem na to myslet. Jestli s ním Bella bude je to její rozhodnutí. S timahle myšlenkama jsem odešel pryč do lesa. Vylezl jsem si na nejvyšší strom a koukal kolem sebe na přírodu. Zavřel jsem oči a představoval si Bellu. Přitom se v mé hlavě začala rodit melodie. Velice krásná a jemná jako byla Bella. Seskočil jsem ze stromu a běžel domů. Okamžitě jsem zasedl k pianu a začal hrát. Melodie se mi tvořila v hlavě dále a dále až z toho vznikla skladba...byla to ukolébavka pro Bellu.
Předchozí část >>> zde

















úžasný =* miluju tuhle povídku =*